Romantika s knížkou, pletenými ponožkami a šálkem dobrého čaje před kamny, ve kterých praská a plápolá oheň, tak dostává ne úplně příjemnou příchuť. S každým otevřením kvůli přiložení dalších polínek se tak do místnosti uvolňují částice, které mají negativní dopad na lidský organismus.
Podle vědců jejich vdechováním roste riziko poškození dýchacích cest, vzniku astmatu, ale i rakoviny plic. Stejně tak prý topení v kamnech a kotlech na dřevo zvyšuje i riziko mrtvice, demence, neplodnosti i cukrovky. Někteří vědci dokonce navrhují, aby podobná zařízení byla (stejně jako cigarety) označená zdravotními varováními.
Mimochodem, 80 % zplodin z cigaret není vidět a je i bez zápachu. Přesto tito neviditelní záškodníci zvyšují podle mnohých výzkumů o 20 až 30 % nejen riziko rakoviny plic, ale třeba i cévní mozkové příhody nebo srdečního selhání. Nejspíš tedy také není dílem náhody, že v zemích, kde jsou všechny veřejné prostory nekuřácké, klesl počet infarktů myokardu o 17 %.
A nejde jen o fatální zdravotní komplikace, kouř z cigaret znepříjemňuje život na každodenní bázi: Výrazně zhoršuje astma, chronickou bronchitidu a způsobuje i pálení očí nebo častější bolesti hlavy.
Pozor také na to, že kromě pasivního kouření dnes vědci upozorňují i na takzvaný „kouř ze 3. ruky“ – tedy na škodliviny, které se zachytávají na závěsech, kobercích, v čalounění, ale i na oblečení nebo ve vlasech a uvolňují se postupně, často i dlouhé týdny potom, co kuřák típl svoji poslední cigaretu.
Pasivní kouření škodí i lidem v kuřákově okolí. Zvláště ohrožené jsou děti, starší lidé a osoby s oslabenou imunitou.
Při dlouhodobém kontaktu s plísňovými sporami dochází k poškození sliznic dýchacích cest, k podráždění očí, přicházejí bolesti hlavy a těla mnohých z nás se přítomnosti spor brání intenzívní alergickou reakcí. Důsledkem života v prostředí, kde se daří plísním, může být i atopický ekzém. Ostatně, mezi atopiky je 20 až 30 % alergických právě na plísně.
Přitom základní prevence proti jejich vzniku je poměrně jednoduchá: Dbát na to, aby se vzduch u vás doma hýbal. Tedy v zimě topit (navzdory rostoucím cenám energií) a zároveň pravidelně a intenzivně větrat. Ventilace by měla být o to intenzívnější, pokud doma sušíte prádlo, vaříte, perete, nebo třeba jen máte vícero pokojových květin, které často zaléváte.
Podle vědců jejich vdechováním roste riziko poškození dýchacích cest, vzniku astmatu, ale i rakoviny plic. Stejně tak prý topení v kamnech a kotlech na dřevo zvyšuje i riziko mrtvice, demence, neplodnosti i cukrovky. Někteří vědci dokonce navrhují, aby podobná zařízení byla (stejně jako cigarety) označená zdravotními varováními.
I pasivní kouření může zabíjet
Nemusíte mít doma kotel na dřevo, aby bylo ovzduší vašeho domu nebo bytu plné škodlivých látek. Bohatě stačí, pokud domácnost sdílíte s kuřákem. Směs kouře, který kuřák vyfukuje, společně s kouřem ze špičky hořící cigarety obsahuje několik tisíc chemikálií, z nichž jsou minimálně vyšší desítky na seznamu látek, které vyvolávají rakovinu. A to i u lidí, kteří nekouří, ale jsou „jen“ pasivními příjemci těchto škodlivin.Mimochodem, 80 % zplodin z cigaret není vidět a je i bez zápachu. Přesto tito neviditelní záškodníci zvyšují podle mnohých výzkumů o 20 až 30 % nejen riziko rakoviny plic, ale třeba i cévní mozkové příhody nebo srdečního selhání. Nejspíš tedy také není dílem náhody, že v zemích, kde jsou všechny veřejné prostory nekuřácké, klesl počet infarktů myokardu o 17 %.
A nejde jen o fatální zdravotní komplikace, kouř z cigaret znepříjemňuje život na každodenní bázi: Výrazně zhoršuje astma, chronickou bronchitidu a způsobuje i pálení očí nebo častější bolesti hlavy.
Pozor také na to, že kromě pasivního kouření dnes vědci upozorňují i na takzvaný „kouř ze 3. ruky“ – tedy na škodliviny, které se zachytávají na závěsech, kobercích, v čalounění, ale i na oblečení nebo ve vlasech a uvolňují se postupně, často i dlouhé týdny potom, co kuřák típl svoji poslední cigaretu.
Pasivní kouření škodí i lidem v kuřákově okolí. Zvláště ohrožené jsou děti, starší lidé a osoby s oslabenou imunitou.
Plísně jako další (ne)viditelná škodná
Plísně, mikroskopické houby, začínají v domácnosti ve velkém škodit, až když jsou vidět. Neškodí ale nevzhledná viditelná část – pro zdraví jsou škodlivé takzvané spory a v nich obsažené těkavé organické látky, které plísně produkují a které nejsou běžným okem vidět. Naše tělo o nich ví ale velmi dobře. Bohužel.Při dlouhodobém kontaktu s plísňovými sporami dochází k poškození sliznic dýchacích cest, k podráždění očí, přicházejí bolesti hlavy a těla mnohých z nás se přítomnosti spor brání intenzívní alergickou reakcí. Důsledkem života v prostředí, kde se daří plísním, může být i atopický ekzém. Ostatně, mezi atopiky je 20 až 30 % alergických právě na plísně.
Přitom základní prevence proti jejich vzniku je poměrně jednoduchá: Dbát na to, aby se vzduch u vás doma hýbal. Tedy v zimě topit (navzdory rostoucím cenám energií) a zároveň pravidelně a intenzivně větrat. Ventilace by měla být o to intenzívnější, pokud doma sušíte prádlo, vaříte, perete, nebo třeba jen máte vícero pokojových květin, které často zaléváte.
Azbest: Strašák z minulosti?
Eternitové střechy, takzvané boletické panely, ale třeba i stoupačky v klasických panelákových jádrech. Tam všude se především v letech 1975 až 1990 kvůli svým protipožárním vlastnostem ve velkém používal azbest. A to navzdory tomu, že ho už v roce 1984 tehdejší ministerstvo zdravotnictví zařadilo na seznam prokázaných karcinogenů.Nicméně abychom si rozuměli – samotná přítomnost azbestu není škodlivá. Azbest na lidský organismus nepůsobí chemicky (tak jako třeba cigaretový kouř). Problematická je manipulace s ním – třeba při rekonstrukci prostor, ve kterých se vyskytuje. Azbest se totiž velmi snadno štěpí na mikroskopická (a tedy neviditelná vlákna), která – pokud se nechráníme ochrannými pomůckami – vdechujeme.
Právě ta pak dlouhodobě mechanicky dráždí vnitřní tkáně našeho těla a v krajních případech můžou způsobit až rakovinová onemocnění (nejčastěji se v souvislosti s azbestem hovoří o rakovině plic, hrtanu, pohrudnice nebo vaječníků). A když odborníci mluví o dlouhodobém horizontu, mají skutečně na mysli to, že se přítomnost azbestu v organismu projeví za 15 až 40 let.