V českém prostředí jsou tradiční pohřby často spojené s obřady v kostelech či obřadních síních, po nichž následuje smuteční hostina. Dnes se ale čím dál častěji, zejména u mladší generace, objevují alternativní přístupy k pohřbívání. Od tzv. vzpomínkových lesů, kde si lidé „adoptují“ strom, ke kterému vysypou kremační popel, až po rozprášení popela ve volné přírodě.
Když se ale podíváme dále do světa, najdeme spoustu dalších fascinujících alternativ, jak je možné se s blízkými rozloučit. Každá kultura má vlastní přístup ke smrti – někteří ji vnímají jako přechod do dalšího života, jiní jako spojení s přírodou nebo jako oslavu života samotného. Možnosti pohřebních rituálů jsou mnohem širší, než by se na první pohled zdálo!
Tradiční pohřby v jiných kulturách
Pohřební metody po celém světě odrážejí různé způsoby, jak lidé chápou smrt a přechod do posmrtného života. Mnohé z těchto tradic zdůrazňují propojení mezi mrtvými a živými, ale také hluboké sepětí s přírodou a kulturními hodnotami.
1. Balzamování a mumifikace
Balzamování a mumifikace jsou fascinující starodávné praktiky, které měly zajistit, aby tělo zesnulého zůstalo zachováno co nejdéle. Nejznámější jsou mumie z dávného Egypta, kde se těla konzervovala pomocí speciálních balzámů, solí a olejů. Tento proces měl zásadní náboženský význam – věřilo se, že zachování těla je klíčové pro duši, aby mohla pokračovat v cestě na onen svět. Balzamování se však dodnes praktikuje i v jiných kulturách, například v některých domorodých kmenech Latinské Ameriky. I zde jde o to, aby duše zesnulého zůstala blízko živých, nebo aby byl zesnulý uctěn během opakovaných rituálů.
2. Námořní pohřeb
Moře má pro mnohé lidi hluboký duchovní význam, a pro námořníky je to dokonce esence jejich života. Není tedy divu, že po staletí byli námořníci pohřbíváni přímo do moře. Tělo bylo zabaleno do plátna a spuštěno do oceánu, a tato tradice se dodnes udržuje. Je však důležité podotknout, že pohřeb ostatků, které nebyly zpopelněny, je možné provádět alespoň 55 kilometrů od pobřeží a ve vodě minimálně 200 metrů hluboké. Pro ty, kteří milovali vodu nebo strávili svůj život na vlnách, je to krásné rozloučení.
3. Tibetský nebeský pohřeb
V Tibetu věří, že tělo po smrti již duši neslouží, a proto ho darují přírodě. Nebožtíky vynesou vysoko do hor, kde je ponechávají přírodě – většinou hladovým supům. Pro nás může tento zvyk působit morbidně, ale Tibeťané se domnívají, že darování těla přírodě symbolizuje návrat k zemi a ukončení cyklu života. I když to nemusí být každému po chuti, co může být přirozenějšího než stát se součástí potravinového řetězce?
4. Pohřeb ve skalách
Na Filipínách, konkrétně v oblasti Sagada, věří, že čím blíže je tělo k nebi, tím blíže je k duchům a předkům. Proto se mrtví nepohřbívají do země, ale do výšek – na stromy či skály. Mrtvá těla jsou zavěšena vysoko na skalách, útesech nebo v průrvách, kde zůstávají po dlouhá léta. Takto zavěšené rakve lze vidět nejen ve filipínském regionu Sagada, ale také v čínském Jün-nanu či na indonézském Celebesu.
5. Spalování v přírodě
V Indii je smrt nejen koncem, ale také začátkem nové duchovní cesty. Spalování zemřelých se provádí na venkovních hranicích dřeva v přírodě, nejčastěji na břehu posvátné řeky Gangy. Po spálení těla je popel rozptýlen do vody, což má zajistit zesnulému mír a hladký přechod do dalšího života. Podobné obřady probíhají také v Nepálu a dalších regionech světa.
6. Yanomamové a pohřební hostina
V amazonském pralese mezi Yanomamy mají pohřební obřady trochu jiný nádech. Mrtvé tělo je ponecháno v lese po dobu více než měsíce. Pozůstatky jsou poté za zpěvu celé vesnice spáleny a popel přimíchán do polévky. Tato praxe známá jako endokanibalismus prý zaručuje, že se duše zemřelého osvobodí ze stárnoucího těla a žije dál celou další generaci. Zní to šíleně? Možná, ale těžko si představit silnější spojení než když se duše zesnulého stane navždy součástí rodiny.
7. Ledové rakve a mumie
Když žijete v zemi věčného ledu, není pohřbívání do země vždy možné. V Grónsku a dalších arktických oblastech byla těla zesnulých tradičně pohřbívána do ledovců, kde zůstávala konzervována po celá staletí. Arktické ledové mumie jsou dodnes předmětem mnoha vědeckých bádání. Na Islandu se těla zemřelých tradičně ukládala do rakví vytesaných z ledu, které sloužily k dočasnému uchování těl, dokud se na jaře neoteplilo a nebylo možné vykopat tradiční hrob.
8. Poslední odpočinek v domě
Představa, že tělo zesnulého zůstává po smrti ještě nějakou dobu doma, může v mnoha kulturách působit neobvykle. Avšak v některých částech světa je tento způsob pohřbu hluboce zakořeněn v tradicích a vírách. Zesnulý tak zůstává nejen v domově své rodiny, ale i v jejích srdcích a rituálech. Tento zvyk se objevuje v různých podobách napříč kontinenty.
Například v indonéském regionu Tana Toraja nechává tamní lid tělo zesnulého v domě rodiny, dokud se nepřipraví velkolepá pohřební ceremonie. Teprve poté může duše opustit tělo. Tyto přípravy jsou často velmi nákladné a mohou trvat měsíce nebo dokonce roky – a během celé doby zesnulý zůstává ve svém domě, zatímco rodina o tělo pečuje.
V některých částech Ghany a v dalších západoafrických komunitách je zvykem pohřbívat zesnulé přímo na pozemku rodinného domu nebo dokonce v jeho interiéru. Místní to vnímají jako způsob, jak udržet předky nablízku – jak fyzicky, tak duchovně. Zesnulý tak zůstává v blízkosti svých potomků, kteří tímto způsobem vyjadřují hluboký respekt a trvalou duchovní vazbu. Tento rituál odráží víru, že duše předků nadále dohlížejí na své rodiny a zůstávají neoddělitelnou součástí jejich každodenního života.
9. Tanec s předky
Pohřby v Indonésii a na Madagaskaru mají k našim smutečním rituálům velmi daleko. V rámci madagaskarské tradice Famadihana, známé také jako „obracení kostí“, se pozůstatky těl rodinných příslušníků pravidelně vyzvedávají z hrobů, převlékají do nových látek a s doprovodem tance a hudby jsou neseny na ramenou pozůstalých. Podobnou tradici mají také v Indonésii, kde v rámci rituálu Ma'nene domorodci každých několik let vykopávají své předky, oblékají je do nových šatů a pořádají oslavy.
Těla mrtvých tak zůstávají součástí rodinného života. Místní lidé to považují za způsob, jak uctít své předky a připomínat si jejich přítomnost. Smrt zde není vnímána jako konec, ale spíše jako příležitost k oslavě života.
Na Filipínách a v Indonézii se mrtví nepohřbívají do země, ale do výšek – na stromy či skály.
Moderní trendy v pohřebnictví
S narůstajícím zájmem o udržitelnost i autenticitu se poslední rozloučení mění a přizpůsobuje moderním hodnotám i technologiím. Tradiční formy pohřbívání ustupují novým trendům, které kladou důraz na ekologii, originalitu a rostoucí touhu po nových způsobech, jak zachovat památku zemřelých tak, aby byla v souladu s jejich životním stylem i hodnotami.
10. Ekologické pohřby
Mezi nejčastější volby patří rakve z biologicky rozložitelných materiálů nebo „ekokapsle“ – nádoby, které často obsahují i semínko stromu nebo rostliny. Tento proces nejen podporuje růst nové vegetace, ale také symbolizuje propojení mezi smrtí a pokračováním cyklu života.
Další ekologickou inovací je alkalická hydrolýza, neboli „vodní kremace“, při které je tělo rozpuštěno v alkalické tekutině. Tento proces je šetrnější než tradiční kremace a zbytky těla se poté vracejí zpět do přírody, čímž se opět podpoří přírodní cyklus. Tato metoda se už zavádí v USA, Kanadě nebo Španělsku.
Pro milovníky moře existuje i fascinující možnost stát se součástí podmořského útesu – kremační popel se použije k vytvoření umělého útesu, který poskytuje nový domov pro mořský život a zanechává po sobě trvalý a živoucí odkaz v hlubinách oceánu.
11. Pohřební let: Poslední cesta mezi nebem a hvězdami
Pokud sníte o nezapomenutelném rozloučení, moderní pohřebnictví nabízí několik kreativních a výjimečných možností, jak učinit poslední cestu opravdu speciální. Jednou z nejodvážnějších variant je pohřeb v kosmu, kde americké společnosti nabízejí možnost vypuštění popela do vesmíru. Speciální raketový systém zajistí, že popel zůstane na orbitě Země nebo dokonce zamíří do hlubokého vesmíru – ideální volba pro ty, kteří touží po nekonečném dobrodružství i po smrti.
Pokud vás láká výška, ale ne přímo kosmické dálky, je tu alternativa v podobě pohřbu ve vzdušném balónu. Tento způsob zahrnuje vynesení popela balónem vysoko do nebe, kde balón exploduje a popel se rozptýlí – perfektní pro ty, kteří měli za života hlavu v oblacích.
A jestliže jste spíše typ baviče, co takhle pohřební ohňostroj? Ve Spojených státech a Spojeném království si můžete nechat smíchat popel s výbušninami a oslavit poslední rozloučení velkolepou světelnou show – dokonalý závěr pro ty, kdo byli králi večírků až do posledního momentu.
12. Památeční diamanty
Kromě posmrtných výletů do nebes můžete také po smrti navěky zůstat rodinnou cenností. A to doslova. Některé společnosti nabízejí, že z kremačního popela za speciálních podmínek vytvoří diamant. Drahokam pak mohou pozůstalí nosit jako přívěsek nebo prsten a mít zemřelého tak vždy nablízku.